Riziko se nevyplácí
Už zase budu psát o svém kamarádovi, to už bude skoro vypadat, jako bych neměl vlastní zajímavé zážitky, Co z toho vyplývá ? Holky snažte se, posílejte maily, ať je o čem psát :-)))
Jak jsem předeslal budu opět hovořit o svém kámošovi, říkejme mu třeba Petr (On se sice jmenuje Martin, ale už by tu bylo těch Martinů moc, a on navíc nechtěl, abych ho jmenoval... ) Tak Petr, ačkoli také pěkný kvítko ,zůstával až donedávna sám a dokonce panic. Ne že by se holkám nelíbil, ale znáte to, která holka si dobrovolně pověsí na krk Lva, to si přece každá DOBŘE rozmyslí... (Vím o čem mluvím, teda píšu, já jsem taky LEV). Petr navíc prohlašoval, že on čeká na tu pravou a takové ty řeči všech začátečníků, kteří ještě nepochopili, že pokud nebudou brát život a hlavně opačné pohlaví jako jeden velkej vtip od osudu, tak se, hlavně v určitých letech, z depresí nevyhrabou. No však on ho život naučí, mysleli jsme si, ale stejně jsme ho zvali na všelijaké akce, aby měl víc příležitostí tu "pravou" najít. Co se nestalo, volám mu kvůli něčemu asi po dvou měsících a dozvídám se, že chodí s jakousi slečnou. Pomyslel jsem si cosi o riskující mladé generaci a začal vyzvídat. Moje zlá předtucha se vyplnila, slečna byla také doposud panna. Sebrala mě hrůza a vzpoměl jsem si na své začátky s jednou "dobrou kamarádkou", kdy ona ležela jak dřevo (což jí naštěstí pro všechny zúčastněné časem přešlo) a já se tam po vzoru nejrůznějších filmů o cosi snažil, nakonec to vedlo k tomu, že ona kamarádka zůstala nadále pouze dobrou "nezprzněnou" kamarádkou a mě si našla jedna o něco zkušenější slečna. Teď tu ale vyprávím o Petrovi a jeho nové slečně. Vyzvídat jsem už ani nemusel, protože Petr se rozpovídal sám. Představ si, povídá, onehdá "to"nedostala včas." "Ty si s ní hraješ na nechráněnou krajinu ?" přerušil jsem ho udiveně. "Prosim tě, vždyť to byla ještě panna, a navíc ani ona ani já nemám rád gumídky." "I ty můj malej gumídku, vžduť ani skoro nevíš jaký to je, a jak může ona nemít ráda gumídky, když to byla ještě panna. ??" "No dobře, ale co mám podle tebe dělat, když se mi z pryže dělá blbě a jsem menší než polovina Větnamce ?" "Neposuzuj Větnamce podle jejich výšky, aby ses nedivil, ale jinak to máš blbý, zkus vystopovat proč se tak, dějě a slečna by mohla být taky trochu klidná, a nestresovat tě. " "No jo, tobě se to kecá... já prostě Gumídky nemám rád" "Radši 200 gumídků než jednoho sviště, ale nedokončil jsi to, nedostala to a z tebe bude tatík ?" zeptal jsem se v legraci. Jo, ty chytráku, já jsem skoro zešedivěl, odpráskul jsem si paralelní port, rozhodil celej systém, přerazil rám na kole a i jinak jsem zkonil na co jsem šáhnul.... " "Příjde na to, na co jsi šahal, případně ošahával.... " "Tobě se to kecá, počkej až nějaká přijde na tebe.." Zastyděl jsem se za svůj černý humor a uvědomil si, že má pravdu... "No dobře, na každýho jednou dojde, jak to dopadlo" "No jak, druhej den celá šťastná volala, že to dostala, já se uklidnil, šel jsem se projít, potkal jsem bejvalou spolužačku ze základky a dozvěděl jsem se, že její ségra to dostávala se železnou pravidelností až do 7. měsíce...." Tentokrát jsem se neudržel a rozesmál jsem se, museli by jste ho totiž vidět, hromada neštěstí proti němu hadr... "No a jak to řešíš ?" "No jak, na kole už nejezdím, paraelní port už je prásklej, systém jsem v základní podobě rozchodil a na zbytek šahám se zvýšenou opatrností...
Co dodat, snad jen to, že opatrnosti nikdy nezbývá, a že gumídci vlastně nejsou tak hrozní v porovnání s čistou přírodou a devizovým příslibem svišťat.
