Miluji vchody do domu
Jako většina lidí kolem počítačů znám i já hodně podobně postižených lidí a navzájem se velmi často navštěvujeme. Přesně podle zákonu schválnosti jsem jednou šel navštívit kamaráda, jehož dům připomíná nedobytnou tvrz. Dvoje zamykací dveře a zvonky, které věčně nefungují. Prostě hrůza.., proto jsem si na něm časem vymohl klíč od domu. Bydlí v takovém menším panelovém domě, kde může být snad 5 podlaží, každé o dvou bytech. Jdu si takhle jednou k němu, v náruči velkou bednu od monitoru a na rukou čtyři igelitky. Přijdu ke dveřím od domu a hledám klíč. Takhle to nejde, říkám si, a chci odložit krabici. Místa je tam kolem toho vchodu jak na WC v panelácích na Proseku, takže se musím otočit, abych dal tu krabici na zem za sebe. To jsem si ale nevšimnul, že mezi tím se za mě postavila víc než nádherná bohyně. Dlouhé vlnité vlasy pod pás, postava, kterou by Pamella Anderson nedosáhla ani kdyby hrála denně tenis s Vencou Klausů, modré oči, čistá jemná pleť, ale to všechno bylo nic proti výrazu jejího obličeje. Umíte si představit takového toho čertíka bertíka v sukních ? Ano toho, který se tváří jako neviňátko, ale pak vám provede nějakou lumpárnu, akorád tak velkou, že ho pro ní budete nakonec milovat ještě víc, než předtím a které se budete smát za pár let, ale v tu chvíli vám rozhodně tak vtipná nepřijde... Tak přesně takhle vypadala, prostě takovej menší andělskej ďáblík. To všechno mi v tu chvíli procházelo hlavou, takže jsem se samozřejmě nesoustředil na to, že mám v ruce bednu plnou krámů. Ta se asi cítila poškozena, že není středem zájmu a tak se mi odvděčila tím, že padala na zem, akorát v té chvíli, když na mě ta slečna promluvila. To by až tak nevadilo, ale to, ža spadla jí na nohu už příliš příjemné nebylo... "To vždycky hážete bedny na nohy kolemstojících ?" zeptala se. "Ne jen když mě ti kolemstojící uvádějí na pokraj šílenství svojí krásou a žárlí na ně i bedny od monitorů......" "A to je kompliment, nebo urážka ??", "Inteligentní žena si to jistě vysvětlí jako kompliment..." "Tak mě laskavě neurážejte jo.... :-))))". V té chvíli vyšel někdo z domu a otevřel nám. Podržel jsem jí dveře a ona mi poděkovala a odešla. Jediné štěstí, že ten dům nebyl tak veliký. Kamarád mi o ní řekl co věděl, a druhý den měla před svým prahem překrásnou kytici růží. Večer jsem jí zavolal. "Ahoj pamatuješ si na toho blázna, co tě urážel v domovních dveřích ?" "A kdy, mě takhle nadávají furt." Jedna nula pro ní, měl bych rychle změnit taktiku. "Máš ráda růže ?" "Ta kytka byla od tebe ?" "No doufám, že jo, odhadnul bych tě na tenhle růžovej typ, už podle zdravé barvy obličeje. " "No furt lepší než tulipány... ,ale děkuju" "Není zač, mužeš se mi plně revanšovat a jít se mnou na večeři. " "No možná ale víš, já mám dost nabitej program.." "Fajn, za deset minut stojím pře domem, žlutý OPEL Kadet." "No víš, já nevím." "Tak fajn domluveno a vem si nějakou róbu, jdeme do luxusní restaurace, už je objednaný stůl, ahoj". "Ale... " "tůt - Tu Tůůt." Šli jsme ne večeři a ani potom to nebylo marný, jenom jsem udělal pěknou hloupost, nikdy nedělejte holkám cucfleky na krku, když vás při milování čtyřikrát osloví Karle, jinak už vás nikdy nebudou chtít ani vidět.. - Jaké z toho plyne poučení ? - "Dejte mi pokoj, mě se chce spát....."
|
