Lovit ve vlastních vodách se nevyplácí
Stalo se jednou, šel jsem naproti kámošovi ke gymplu, měl nějakou depku z blížící se maturity a byl tak nějak přepadlý, za to já, ve třeťáku, maturitní volno před sebou, no prostě vysmátej chlapeček... Tak nějak jsme se družně bavili, a Martin Rudý rozhodl, že jedeme metrem. Dobíhajíce do dveří jsme se skoro srazili se dvěma slečnami. Mohlo jim být tak patnáct, šestnáct, víc určitě ne.... Během jízdy jsem si do nich začal rýpat, oni do nás atd.. (znáte to, "vy máte ale divné vlasy, to jsem nevěděl, že dělaj EMAIL i v růžové, Teda ty se cpeš jak somálec ve školní jídelně" atd....) Nastala podivná situace, později jsem to odhadnul, že chtěly sbalit ony nás, ale to je nepodstatné. Pozvali jsme je na něco k jídlu a skončili jsme u starýho dobrýho Mc Donalda.Představili jsme se, poklábosili o sobě a začli se ptát. Dozvěděli jsme se, že Zdeňka je z Počernic a Katka z Proseka, co studují atd. Konverzace se postupně stočila na školu, a metody jak se jí vyhnout. Martin to má snadné, jeho matka je obvodní doktorka v Počernicích a dá mu razítko když potřebuje, myslel jsem si, ale nahlas jsem dál mluvil o svých osvědčených fintách. Potom se dostala ke slovu Zdeňka a s hořkostí v hlase nadávala, že její doktorka je hrozná kráva, že jí většinou nenechá doma ani skutečně nemocnou, atd.. Martin se jí zeptal, jak se její doktorka jmenuje, a Zdeňka odpověděla: "Ále, ta kr... Rudá..." nastalo trapné ticho. První to došlo Katce a mně. Martin se zhroutil v záchvatu smíchu chvíli po nás. Chudák Zdeňka se mě ještě dva měsíce po té ptala, jestli na ní není Martin, nebo jeho matka nějak naštvaná....
|
